V Blansku zahrál kytarový virtuos Štěpán Rak

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Desátý pořad v rámci série kytarových koncertů Miloše Pernici letos proběhl ve středu 27. března v Dělnickém domě v Blansku. Hostem večera byl tentokrát profesor Štěpán Rak. Do Blanska se vrátil po šesti letech.

Vystoupení Miloše Pernici a Štěpána Raka v závěru března přilákalo do blanenského Dělnického domu na dvě stovky vděčných posluchačů. Letošní ročník proběhl čistě v duchu klasické kytary.

„Vzhledem k tomu, že vstupujeme do jubilejního ročníku, rozhodl jsem se pozvat jednoho z nejvýraznějších interpretů, kteří si se mnou v Blansku už v minulých letech zahráli,“ vysvětluje duchovní otec, organizátor a účinkující v jedné osobě Miloš Pernica.

Blanenský muzikant tělem i duší si rád zahraje nejen klasiku, na jeho repertoáru je třeba i folk nebo argentinské tango. Výjimkou však nejsou ani vystoupení v rockovém stylu. Na jedno takové se jeho fanoušci mohou těšit na podzim. Pernicovo pozvání do Blanska totiž přijal legendární Michal Pavlíček.

S Milošem Pernicou se Štěpán Rak zná už léta. Jako dobří přátelé se podporují nejen v profesním, ale i osobním životě. Procestoval čtyřiasedmdesát zemí světa, mezi nimiž nechybí ani Grónsko. „Každá taková zkušenost je pro mě velkou inspirací. Zajímají mě události, lidé, krajiny, mravy i ‚nemravy’. To vše lze vyjádřit hudbou, která se stala nedílnou součástí mého života.“

„Na kytaru jsem začal hrát, abych se zalíbil svým spolužačkám,“ přiznává profesor Rak, „žádný jiný nástroj na ně tak nezabíral. To byla pro mě jediná cesta k dívčím srdcím. Vůbec mi to nešlo, tenké prsty mi sjížděly ze strun, navíc jsem neměl nejlepší prospěch ve škole, což rodiče špatně nesli. Nakonec jsem se to přece jen naučil, ale to už jsem přešel na pražskou konzervatoř, a kde byl oněm dívkám konec...,“ posteskl si s určitou nostalgií kytarista a skladatel Štěpán Rak.

Kromě hraní a komponování se věnuje i muzikoterapii. Ve svém přesvědčení, že hudba může mít blahodárné účinky na zdraví člověka, se opírá o to, že jedním z největších hudebníků z dob biblických byl král David. „Hrál na drnkací nástroje, a ty mají jednu zvláštnost oproti jiným. Když se zahraje tón, tak se nějakou dobu rozechvívá, aby posléze zanikl, a v tom je velká paralela s naším životem. Když je ten tón krásný, něžný, toužíme ho slyšet stále znovu. Takové ‚vibrato’ umí jen kytara. V tom je magická. Každý tón odpovídá určité části našeho těla a duše, když ho rozvibrujeme, pomáháme léčit bolavé místo,“ věří Rak.


Článek byl převzat ze Zpravodaje města Blanska se souhlasem vydavatele.