Film o blanenském Erichu Roučkovi míří do kin

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Ericha Roučku není třeba nějak podrobně představovat. Je bezpochyby významnou osobností Blanenska, a tak není divu, že další film z dílny studia Audiovisual, které má na svědomí tvorbu dokumentů o blanenských osobnostech Živá paměť, je věnován právě blanenskému průmyslníkovi a vynálezci.

Volba Ericha Roučky nebyla náhodná. „Natočili jsme úspěšný film o Ježkově továrně a líbilo se to jak lidem, tak vedení města. Jelikož je Roučkova továrna též úspěšná a známá, rozhodlo se, že další díl bude o továrně Ericha Roučky,“ řekl na úvod scénárista Jan Popelka.

Změnou oproti předchozím filmovým počinům obou autorů byla skutečnost, že po Erichu Roučkovi toho příliš nezbylo. „Film byl náročný z hlediska toho, že jsme museli pracovat víceméně s fotkami, ostatně jako vždy, když točíme o někom nežijícím. Ale když točíme s někým žijícím, tak se můžeme zaměřit na to, co teď zrovna dělá,“ zhodnotil náročnost natáčení Jan Popelka.

„Po Roučkovi zbyl v Blansku jen dům, ze kterého je dnes pošta, takže tam vlastně žádné interiery nejsou použitelné. Proto jsme hodně natáčeli v Brně, kde měl ve Slatině továrnu. Od roku 1957 byl v exilu v Německu kam emigroval, tam máme také jen fotky,“ navázal na scénáristu projektu režisér Radek Popelka.

Ačkoli se jednalo poměrně složité natáčení, samotná tvorba filmu nebyla přehnaně dlouhá. „Natáčeli jsme asi rok, což je na nás poměrně krátká doba. Důvodem bylo zejména to, že jsme měli k dispozici pana Šejnohu, který dokázal domluvit spoustu věcí a už měl spoustu materiálu sesbíraného,“ rozpovídal se Radek Popelka. „Na rozdíl od Ježků jsme už měli dost materiálu nachystaného, vyšly nějaké knihy a o to to bylo jednodušší,“ pokračoval režisér
projektu.

Klíčovou roli ve filmu obstarává Jaroslav Šejnoha, bývalý ředitel Metry Blansko a hlavně člověk, který se již více jak dvacet let zabývá odkazem Ericha Roučky. „Pokladem pro nás byl pan Šejnoha, který nám opravdu pomohl. Domlouval nám prohlídku ve Slatině, v bývalé továrně Ericha Roučky a výrazně nám ulehčil práci,“ shodli se oba autoři.

Ve známém příběhu Ericha Roučky se najde i několik zajímavostí, které by měly diváka překvapit. „Příběh pana Roučky je sice na Blanensku známý,
ale myslím si, že jsme první kdo se pokusil zmapovat areál jeho továrny ve Slatině, ve filmu se objevují i původně tajné plány budov,“ pochlubil se režisér filmu.

„Věděl jsem o Roučkovi, že vyráběl měřicí přístroje, i že ve Slatině měl svou továrnu, ale co mě překvapilo, že se ve svém životě zajímal a zabýval lékařstvím. V emigraci bojoval proti rakovině, dožil se skoro 98 let. Myslím si, že tohle o něm moc lidí neví a můžou být překvapeni co dalšího se o něm dozví,“ doplnil svého syna Jan Popelka.

Společně s Muzeem Blanenska se povedlo zkoordinovat výstavu, film a také připravovanou knihu o Erichu Roučkovi do jednoho období. „Když jsme točili o Ježkově továrně, tak asi půl roku poté byla na stejné téma výstava v Muzeu Blanenska a následně vyšla kniha. Letos se nám povedlo dohodnout s ředitelkou muzea a v červnu se uskuteční v muzeu výstava na téma Ericha Roučky, a pan Šejnoha bude vydávat knížku o inženýru Roučkovi,“ potěšilo
Jana Popelku.

A zanechal něco Erich Roučka ve tvůrcích filmu? „Pro mě je nejvíc fascinující skutečnost, že ve třiadvaceti letech postavil továrnu. Poté byl v Spojených státech, kde podal neuvěřitelné množství patentů. Měl obrovské know-how a ve svém oboru byl špička. To vše zvládl do třiceti let,“ zaujalo Radka Popelku. „Jeho motto bylo bádat. Proto vlastně měl ty továrny, aby měl peníze na objevování nových věcí. Proto, když mu komunisté sebrali továrny, se rozhodl emigrovat,“ dodal Jan Popelka.

Premiéra filmu Vynálezce a průmyslník Erich Roučka je plánovaná na 4. června v 19 hodin v blanenském kině. Vstup zdarma.

Článek byl převzat ze Zpravodaje města Blanska se souhlasem vydavatele.