Pomocná ruka pro seniory už celou dekádu. Senior Point v Boskovicích slaví narozeniny

Ilustrační foto
Autor: Boskovický zpravodaj

Senior Point v Boskovicích, který sídlí v přízemí Městského úřadu Boskovice na Masarykově náměstí, letos v září oslavil deset let od svého vzniku. O jeho fungování jsme si povídali s Miloslavou Luňáčkovou, která se o provoz Senior Pointu stará společně s Drahomírem Skořepou. Služby Senior Pointu můžete využít každou středu od 11.00 do 17.00 hodin.

Senior Point v Boskovicích funguje už deset let.Proč vlastně vznikl?

Senior Point vznikl především jako místo, kde mohou senioři najít pomoc při komunikaci s úřady a při řešení běžných starostí. Spousta seniorů má rodinu daleko nebo nemá nikoho, kdo by jim poradil. Hodně věcí se dnes vyřizuje elektronicky a pro některé seniory to může být složité. Mohou k nám přijít, poradit se nebo si třeba jen nechat vysvětlit, jak něco funguje.

S čím za vámi senioři nejčastěji přicházejí? Změnilo se to za těch deset let?

Některé věci zůstávají pořád stejné. Hodně seniorů k nám chodí například kvůli registraci Senior pasu, který mohou využít pro slevy v kulturních a dalších zařízeních. Pomáháme také s bytovou problematikou, s počítačem nebo elektronickou komunikací. A jednou za měsíc v pondělní odpoledne míváme i právní poradnu s paní doktorkou Marií Cackovou. Za těch deset let se ale objevila i nová témata, jako například ochrana spotřebitelů, změny poskytovatelů služeb nebo například léky a vracení poplatků za ně.

Senior Point ale není jen poradna. Chodí za vámi lidé i proto, že si chtějí popovídat?

Ano, určitě. Chodí za mnou například paní z penzionu, která se nedávno přistěhovala a potřebuje si s někým popovídat. Člověk ji vyslechne a snaží se ji trochu naladit, aby nebyla smutná. A protože pracuji i v Turistickém informačním centru, mám v Senior Pointu k dispozici propagační materiály a senioři se chodí ptát na kulturní akce, výlety nebo jiné možnosti, jak trávit volný čas.

Vzpomínáte si na nějaký případ, který vám za dobu působení v Senior Pointu zvlášť utkvěl v paměti?

Byl tu například starší, asi 85letý pán, který měl velké obavy o bezpečnost svého bytu. Byl přesvědčený, že když není doma, někdo u něj v bytě je. Pomohla jsem mu sehnat nové zabezpečení a dala jsem mu dokonce i svůj telefon, aby se mohl ozvat. Později za mnou přišel znovu s tím, že mu do domu i přes zabezpečení zase někdo vlezl. Podařilo se mi spojit s jeho rodinou, která už věděla, že s tatínkem není všechno v pořádku. Od té doby jsem o něm už neslyšela. Hodně mě to zasáhlo, protože to byl velmi smutný případ a člověk si uvědomil, že mu vlastně nedokáže pomoct tak, jak by chtěl.

Setkáváte se tedy i s těžkými životními situacemi?

Ano. Bohužel někdy přicházejí lidé s opravdu smutnými příběhy. Řešíme tu například špatné rodinné vztahy, kdy partner někoho vyhodí z jejich vlastního domova a lidé nevědí, kam se obrátit. Pokud je to možné, snažím se jim nabídnout i něco, co jim může udělat radost – pozvu je třeba na nějakou akci, výlet nebo kulturní program.

Co vás na práci v Senior Pointu nejvíc baví a co vám těch deset let dalo?

Mě na této práci baví úplně všechno. Díky Senior Pointu se mi pootevřela další kapitola mého života. Pracuji ještě v Infocentru, kde se také snažím lidem poradit a také v Reuse Centru a vše beru jako službu pro naše spoluobčany. Zde jsem pochopila, že se člověk nemůže dívat na všechny seniory stejně. Někdo je v šedesáti velmi aktivní a jiný může být ve stejném věku životem mnohem unavenější. Věk sám o sobě nic neříká.

Co je pro vás na té práci největší odměnou?

Když odsud člověk odchází s úsměvem. Když vidím, že jsem mu pomohla nebo že se mu alespoň zvedla nálada, tak mě to nabíjí. To je pro mě největší odměna.

Co byste Senior Pointu popřála do dalších let?

Přála bych si hlavně, aby se lidé nebáli a nestyděli přijít.

Někdo přijde třeba do právní poradny s rodinným problémem a bere to jako ostudu nebo hanbu. Ale ono to tak není. Každý z nás někdy bude potřebovat pomoc, podporu nebo vlídné slovo.Přála bych si také, aby Senior Point nezrušili a aby sem lidé dál chodili a nestyděli se říct si o pomoc.

A seniorům bych přála, aby se, pokud možno co nejméně zabývali svými nemocemi a bolestmi. Chápu, že ve vyšším věku přicházejí zdravotní problémy, ale člověk by se měl snažit soustředit i na to, co ještě může prožít. Přála bych si, aby se lidé více usmívali, snažili se mít lepší náladu a pozitivnější pohled na svět.

Děkuji vám za rozhovor

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Boskovický zpravodaj. Titulek je redakční.