ROZHOVOR: Pro tanec jsem byla určena, říká Blanenská osobnost za rok 2024 Miluše Jeřábková

Foto: Město Blansko.

Zpravodaj města Blanska přináší rozhovory s oceněnými blanenskými osobnostmi. Titul Blanenská osobnost za rok 2024 v kategorii umění, kultura a volný čas obdržela Miluše Jeřábková, která je dlouholetou učitelkou tance a spolu s manželem Jaroslavem založili Soukromou základní uměleckou školu Blansko.

Váš profesní i soukromý život je spojen s tancem. Jaká byla Vaše cesta k němu a co pro Vás v životě tanec znamená?

Od útlého věku jsem navštěvovala výuku tance v tehdejší Lidové škole umění v Blansku. Ve druhém ročníku mě moje učitelka, paní Milena Melenovská, přihlásila do taneční soutěže uměleckých škol – s choreografií Zlatovláska jsem postoupila do celostátního kola v Praze, kde jsem získala 2. místo. To pro mě byla ještě větší motivace k tanci. Později jsem současně s výukou na LŠU Blansko navštěvovala také taneční školu Ivo Váni Psoty v Brně. Ta mě už definitivně nasměrovala k pokračování ve studiu tance na Taneční konzervatoři v Brně. V tom mě podporovala i moje tehdejší profesorka ve škole Ivo Váni Psoty Zora Doskočilová, která vyučovala klasický tanec také na konzervatoři. Po úspěšných zkouškách jsem byla tehdy přijata do druhého ročníku. Na konzervatoři mě vyučující lidového tance profesorka Eliška Rybníčková vybrala do taneční skupiny Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). S ním jsem tehdy absolvovala turné dokonce i po západních zemích Evropy. Současně se studiem na konzervatoři jsem už vyučovala tanec na LŠU v Blansku, kde jsem získávala učitelskou a choreografickou praxi.

Přímo do takzvané lidušky jste ale hned po škole nezamířila...

Po konzervatoři jsem úspěšně absolvovala konkurzy do divadel ve Vídni a v Klagenfurtu. Nakonec jsem se rozhodla pro angažmá ve Vídni. Vzhledem k pestrosti tanečních žánrů, ve kterých jsem tančila, to pro mě byla další profesní zkušenost. Po uzavření hranic v 70. letech jsem se ale vrátila zpět do vlasti a získala jsem angažmá v Janáčkově divadle v Brně. V té době jsem se provdala a po narození prvního syna jsem se už do divadla nevrátila. Přijala jsem nabídku tehdejšího ředitele LŠU Blansko jako vyučující tanečního oboru. Další nabídkou v té době bylo vést po umělecké a choreografické stránce tehdy začínající Folklorní soubor Drahan Blansko. Jak při výuce a tvorbě choreografií v LŠU, tak i v Drahanu jsem čerpala ze svých zkušeností z divadel a BROLNu. Tanec a výchova dalších generací tanečníků byla a je v mém životě nejen profesí, ale zároveň i koníčkem, doslova srdeční záležitostí.

Máte i nějakou další velkou zálibu?

Mojí velkou zálibou je folklor, po umělecké a choreografické stránce jsem vedla soubor Drahan 50 let a Drahánek 45 let. Při účasti našich souborů na mezinárodních i světových festivalech, kde vždy bývá mezinárodní zastoupení, ráda poznávám jiné kultury a kulturní dědictví jiných zemí. Naposledy letos na podzim na World Folklore Festival Sanremo – Diano Marina – Cannes 2025, kam přijeli tanečníci z osmi zemí a kde jsme navázali další přátelství. Právě kvůli účasti na tomto festivalu jsem nemohla osobně převzít cenu Blanenská osobnost.

Proč jste se rozhodla v Blansku založit Soukromou základní uměleckou školu?

V 90. letech minulého století tehdejší Závodní klub ČKD Blansko zpoplatnil nájmy tehdy asi třiceti zájmovým kroužkům a tělesům, mezi ně patřil i Drahan. Proto jsme se s manželem rozhodli založit Taneční školu manželů Jeřábkových Blansko. Díky tomu bylo zajištěno další působení Drahanu i Drahánku. S tanečníky jsme nastudovávali i choreografie plesových formací a začali jsme také s výukou stepu. V roce 1993 jsme na základě poptávky veřejnosti o další obory začali připravovat projekt Soukromé základní umělecké školy Blansko. Začínali jsme s osmi učiteli včetně nás dvou, dnes s celkem 40 renomovanými pedagogy vyučujeme všechny obory, tedy taneční, hudební, výtvarný a literárně-dramatický, v Blansku působíme přes 30 let, máme ale také pobočky školy na alokovaných pracovištích na vesnicích.

Jak hodnotíte nabídku zájmových kroužků a kulturního vyžití v Blansku. Je podle Vás něčím specifická?

V Blansku existují dvě umělecké školy – Základní umělecká škola Blansko a Soukromá základní umělecká škola Blansko, které jsou zařazeny v síti škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a poskytují plnohodnotné múzické vzdělávání svých žáků a studentů. Občanské sdružení ARTEP dále poskytuje vzdělání žáků, studentů i dospělých, kteří z kapacitních důvodů již nemohou navštěvovat základní umělecké školy. K tomu je třeba připočíst další kroužky, které jsou například v Středisku volného času (dříve DDM), máme zde skauty, sportovní kluby a další oddíly, spolky a organizace, které poskytují dětem a mládeži seberealizaci. Podle mého názoru je Blansko, co se týká tohoto vzdělávání, vyžití a aktivit, na velmi vysoké úrovni. Až to mnohdy vede i k tomu, že rodiče a děti mají aktivity každý den během celého týdne.

Za více než 30 let od založení vaší školy prošly SZUŠ zástupy dětí. Existuje nějaký žák, na kterého speciálně vzpomínáte?

Takto jednoznačně se to nedá říci. Za těch 30 let prošly naší školou stovky žáků. Každý byl a je svým způsobem specifický. Ale já bych tu otázku obrátila: Vzpomínají moji bývalí žáci rádi na mě? Když se s nimi setkávám, ať už náhodně, nebo při nějakém vystoupení či oficiální příležitosti, mohu s radostí říci, že se ke mně mí bývalí žáci hlásí, často zavzpomínají, řada z nich má v naší škole svoje děti, někteří dokonce vnoučata. Je to obrovská motivace pro další působení školy, když nastupují další generace mých žáků.

Kdybyste byla malá holčička a chtěla se naučit něčemu úplně novému, co byste si vybrala?

Rozhodně bych opět dala přednost tanci. Pro ten jsem byla určena a byl mou celoživotní náplní. O jiném oboru bych neuvažovala.

Co je podle Vás to nejdůležitější, co by si žáci vaší školy měli odnést?

Zejména lásku k umění, která by je měla provázet celým životem i bez toho, že by studovali na školách vyššího uměleckého typu a věnovali se svému dalšímu vzdělání profesně. A aby to, co se naučili během studia u nás, umožnili předat i svým dětem.

Na co ve svém dosavadním profesním životě jste nejvíc pyšná?

Pyšná je asi silné slovo, ale jsem ráda, že i po 50 letech od založení Folklorního souboru Drahan, 45 letech od založení Dětského folklorního souboru Drahánek a 30 letech existence Soukromé ZUŠ Blansko tyto subjekty stále existují, rozvíjejí se a jsou na vysoké umělecké úrovni. Moc mě těší i to, že naši synové Roman a Jan zdědili lásku k umění. Roman, který byl jedním z našich zakládajících učitelů SZUŠ, dovedl svůj tým Tap dance studio Blansko až na Mistrovství světa ve stepu. Stále působí v Cimbálové muzice Drahan. Mladší Jan, absolvent Taneční konzervatoře Praha, je nyní ředitelem naší SZUŠ a vedoucím taneční sekce školy. Folklorní soubory Drahan a Drahánek, včetně Cimbálové muziky Drahan, jsou členy prestižního Horáckého folklorního sdružení. V jeho vedení je i můj manžel, ten je zároveň členem komise pro dětské a folklorní soubory Ministerstva kultury České republiky, i to je pro nás velké uznání existence našich souborů.

A co pro Vás znamená samotné ocenění Blanenská osobnost?

Velice si ho vážím. Je pro mě ctí, že byla oceněna moje dlouholetá práce s dětmi, mládeží i dospělými tanečníky – ať už se to týká samotného vzdělávání, nebo reprezentace našeho města, kraje a republiky na soutěžích, přehlídkách i festivalech v zahraničí.

Rozhovor spolu s fotografiemi byl převzat z oficiálních stránek města Blansko.